Nepoužívejte zrcadlo ke kontrole techniky

Nepoužívejte zrcadlo ke kontrole techniky

Největším morem většiny posiloven je obložení stěn zrcadly. Mnozí majitelé/provozovatelé a dokonce i trenéři se domnívají, že to je nezbytná výbava, která jakýmsi způsobem vylepšuje celý prostor, ale jde o hluboký omyl. Kdy je tedy možné zrcadla použít a kdy je jejich použití přímo nebezpečné?

Pokud se podíváte, jak trénují opravdu špičkoví profesionální sportovci (atleti, zápasníci, vzpěrači, strongmani ad.) zjistíte, že zrcadla vůbec nepoužívají. Napadlo někdy sprintera nebo plavce dívat se na sebe v zrcadle, jak běží nebo plave? To, jestli děláte pohyb dobře, musíte cítit, nepotřebujete to vidět. Pokud to nevidíte a necítíte,  řekne vám to trenér nebo sparring partner. Pokud je nemáte, nemůžete beztak cvičit naplno.

Příkaz „nedívejte se na sebe při cvičení do zrcadla“ je pochopitelně v dnešní kultuře kontroverzní. Lidé chodící do posiloven jsou jednak mnohdy narcistní osobnosti a rádi se prohlížejí, a jednak většinou budou v sebeobraně tvrdit, že si pohledem do zrcadla kontrolují techniku.

Řekněme, že jakýs takýs smysl to má u některých izolovaných cviků, jako jsou bicepsové zdvihy nebo upažování s jednoručkami na ramena. Tam opravdu kontrola v zrcadle pomáhá, protože zvedáte malé váhy a jste schopni při polevení svou techniku rychle a účinně korigovat.

Je ale zajímavé, že se většina lidí nepotřebuje vidět v zrcadle, když dělají bench press nebo cviky na břicho. Čím se to přitom liší? Není náhodou bench press technicky jeden z nejnáročnějších cviků a není snad dobré zapojení břišních svalů hodně technická záležitost? Dalším příkladem jsou víceméně všechny cviky na záda. Co chcete kontrolovat v zrcadle, když cvičíte svaly, které nemůžete vidět? Budete využívat sestavu více zrcadel jako malíři při malování autoportrétů? A můžeme pokračovat u většiny cviků na nohy, především na strojích – t am se kupodivu i ti největší "zrcadloví závisláci" najednou nepotřebují kontrolovat pomocí odrazu v zrcadle.


Opravdové nebezpečí zrcadel

Výše uvedené příklady tedy jasně dokládají, že ani lidé, kteří tvrdí, že „zrcadlo prostě potřebují“, vůbec nejsou ve svém tvrzení v praxi důslední.

Míříme ovšem k jinému, opravdu nebezpečnému zlozvyku – a tím je koukání do zrcadla, když děláte dřepy, mrtvé tahy, tlaky vestoje a přítahy v předklonu, nebo dokonce vzpěračské cviky jako přemístění a trh.

Je až neuvěřitelné, že někdo považuje za rozumné "kontrolovat si techniku", když má maximálně zatíženou páteř. Ba co víc, titíž lidé se bojí, že si poškodí páteř a přitom dělají něco krajně nebezpečného.

Absolutním vrcholem stupidity je dívat se na sebe do strany "zda mám narovnaná záda". Páteř prostě není stavěná na to, aby se pod zátěží v předklonu vytáčela do strany.

Pohnete-li krkem a hlavou, mizí napětí ze svalů, které drží páteř bezpečně zpevněnou. NIKDY se na sebe nedívejte do boku, pokud něco těžkého zvedáte! Korekci vám může určit jen vnější pozorovatel. Další komentáře netřeba.

Podstatně problematičtější je sledovávání sama sebe v zrcadle, pokud je před vámi. Opět - u izolovaných cviků si dělejte, co chcete. Ale u dřepů, mrtvých tahů, tlaků vestoje, přítahů v předklonu a vzpěračských cviků je situace jiná. Domněnka, že "pokud v zrcadle uvidím, že dělám něco špatně, můžu to rychle napravit", je zcela mylná. Fakticky se totiž nesoustředíte na pohyb, ale na svůj obraz.

Zaprvé: Nikdy nejste dostatečně zpevnění, abyste cvik dělali správně.  Sledováním sebe sama polevujete napětí ve svalech. Nelze se najednou soustředit na maximální napětí ve svalech a zároveň na sledování sebe sama. Mozek to prostě neumí.

Zadruhé: Než vašemu mozku na základě vizuálního vjemu dojde, že má udělat něco jinak, a než to taky uděláte, uplyne půl sekundy až sekunda, což je v případě zvedání těžké váhy pozdě a může to mít vyloženě katastrofální následky. Pokud se od počátku soustředíte na pohyb, korigujete ho velmi rychle a váš mozek nemusí přepínat pozornost.  Uvědomte si, že mozek neumí dělat vědomě dvě věci naráz. Pokud se po zahlédnutí chyby (kdy své tělo vnímáte externě) přepnete k jejímu řešení (a začnete tělo vnímat interně), většinou spíš zpanikaříte. Anebo prostě jen koukáte do zrcadla, vaše tělo nepracuje naplno a pouze si nalháváte, že cosi kontrolujete.

Zatřetí: dívání do zrcadla nutí držet hlavu vzpřímeně. To možná působí, že je správné, ale nejsilnější a nejpřirozenější poloha hlavy, krku a celé páteře při zvedávání je "neutrální pozice", tedy "vše v jedné linii". Bradu nedáváte nahoru, ale naopak mírně skláníte k hrudi. Záklon hlavy vede k tomu, že se automaticky začnete prohýbat i ve spodku zad (bedrech) a zvyšujete tím nesmyslně a nebezpečně napětí v této oblasti.

Jestli z něčeho mají lidé nejčastější bolesti zad, tak z toho, že zaklánějí hlavu u dřepů  a mrtvých tahů. Vaším cílem má být dívat se kousek dopředu na zem. Trup jde nahoru díky tomu, že tlačíte hrudník dopředu a zatahujete dozadu ramena, to úplně stačí. Nepomáhejte si hlavou - je to zoufalost a přesně naopak projev špatné techniky.

Zapamatujte si: sledováním v zrcadle u základních těžkých cviků si techniku nekontrolujete, ale zhoršujete.


Ani zlepšení koordinace?

Lze se setkat i s námitkou, že existuje výjimka, kdy zrcadlo pomáhá, a tou jsou bojové sporty, přesněji řečeno technika "stínování před zrcadlem". Mnozí návštěvníci posiloven, kteří kromě posilování dělají i bojové sporty, si z nich odnášejí návyk koukat se na sebe do zrcadla neustále jako by přitom imaginárně hypnotizovali soupeře. Údajně to má zlepšovat koordinaci.

Proti takovému přístupu lze ale vznést několik silných protinámitek, jež by "boxery tělem i duší" měly v posilovně přimět k přehodnocení svého přístupu.

Jednak - naopak většina bojových umění se nikdy necvičí před zrcadlem. Fungovalo to stovky let a není na tom třeba nic měnit. Vrcholným důkazem bojového mistrovství je naopak schopnost provádět některé pohyby i se zavázanýma nebo zavřenýma očima, a v případě konfrontace se soupeřem je nejdůležitější dotyk a oční kontakt. Sledování sama sebe se jeví jako zbytečná metoda, podobně jako se třeba poměrně nedávno zjistilo, že zápasníci nepotřebují získávat kondici vytrvalostním běháním, a naopak běhání jim může zhoršovat výkon (sílu a výbušnost).

Druhá námitka je pak zopakováním - co si asi tak kontrolujete u dělání základních těžkých cviků, když primární je u nich pozice páteře, kterou beztak nevidíte? Kvůli poměrně neprůkazné teorii, že sledování sama sebe v zrcadle zlepšuje koordinaci, si prokazatelně zhoršujete silový výkon a vystavujete se riziku zranění. Chce to opravdu značný typ zabedněnosti, pokud v tom hodláte pokračovat.


Řešení

Nejlepší je cvičit v posilovně, kde u silového stojanu nebo klece žádná zrcadla nejsou. Bez ustavičného rozptýlení vlastním obrazem je koncentrace na trénink mnohem vyšší. Další variantou je zakrýt při cvičení zrcadlo velkými žíněnkami. Třetí variantou je obrátit stojan, klec nebo háky tak, abyste stáli zády k zrcadlu. (Něco z toho provedete snadno sami, něco je nutné domluvit v rozumné diskusi s majitelem posilovny.) Pokud nic z toho není možné, snažte se aspoň dívat jen cca metr a půl před sebe do země a zrcadlo ignorujte.

Každopádně: Přestaňte být otroky svého obrazu v zrcadle, a staňte se pány vlastního těla.  Bude to jeden z nejpřevratnějších a nejvýhodnějších kroků, které ve svém tréninku můžete udělat.´

Jestli chcete mít jistotu, že děláte cvik technicky dobře, požádejte někoho zkušenějšího, ať se na vás dívá, případně z vhodného úhlu zaznamenejte provádění určitého cviku na kameru.


Článek má pouze informativní charakter pro lepší porozumění dané problematice, nelze jej vykládat jako poradenství pro konkrétní situaci nebo osobu. Pro individuální využití je problematiku nutno konzultovat s odborníkem v dané oblasti (např. Vaším lékařem nebo trenérem).

Přidáno: 09.01.2014 | Upraveno: 20.09.2018

Zobrazení: 5 210x

Zobrazit diskusi k článku (1)

Vytisknout