Mýtus: Musíte brát steroidy, když chcete velké svaly?

Mýtus: Musíte brát steroidy, když chcete velké svaly?

Mýtus žijící mezi naivními teenagery, kteří si prohlížejí kulturistické časopisy. Je vskutku naivní myslet si, že je možné dosáhnout tak ohromujícího rozvoje svalů, jaký mají profesionální kulturisté bez steroidů. Prakticky všichni soutěžní kulturisté užívají steroidy a většinou jich užívají několik druhů najednou.

Steroidy nejsou neobvyklé ani mezi amatérskými kulturisty, vyskytují se hojně i na juniorské úrovni, občas i na dorostenecké úrovni berou je velmi často i účastníci bodyfitness soutěží. Bere je samozřejmě i mnoho herců i pornoherců, kteří chtějí vypadat svalnatě před kamerou.

Pro uvědomění si účinku steroidů postačí jedno srovnávací číslo – tělo normálního zdravého dospělého muže denně vyprodukuje kolem 5-7 mg testosteronu (respektive všechny orgány u některých mužů dovedou i kolem 10 mg). Testosteron je hormon, který je (z velké části) zodpovědný za růst svalů. Už jenom rozdíly 5-10 mg dávají jednu z odpovědí, co činí některé lidi od přírody mnohem mohutnější a výkonnější než jiné. (Pokud jste někde pod 5 mg, je možné uvažovat i o hormonální terapii.)

Steroidy jsou uměle vytvořené deriváty testosteronu a mají podobný, často i vyšší účinek. Výzkumy ze 70. let naznačují, že při dávce 35 mg androgenních anabolických steroidů (AAS) denně převažují pozitivní (anabolické) efekty nad negativními (androgenními) efekty. Uvědomme si tedy, že i relativně nízké dávky steroidů znamenají, že „máte sílu za tři velké chlapy“. (Pojem síla si můžete nahradit i pojmy vitalita nebo virilita.)


Pozitivní efekty steroidů:

  • větší síla a výdrž
  • vyšší pocit napumpování
  • lepší regenerace po tréninku
  • schopnosti jíst a využívat více živin
  • vyšší imunita a sexuální libido.

Znamená to, že můžete cvičit velmi tvrdě, aniž by vás druhý den něco bolelo, že téměř nikdy nejste nemocní, že prakticky nemůžete ztloustnout, i když jíte nezdravé věci, že se mnohem rychleji a lépe vyrýsujete, a že jste v posteli nadsamci.

V lékařské praxi jsou steroidy užívání k rychlejšímu léčení vážně zraněných pacientů, léčbě popálenin či zlepšení imunity a kvality života u lidí s virem HIV. Hormonální léčba se předepisuje i mužům s přirozeně nízkou hladinou testosteronu. (Pokud je vám více než 50 let, můžete si o ni bez obav zažádat.)


Negativní efekty steroidů:

  • zvětšování prostaty (čili nakonec zhoršení sexuální výkonnosti)
  • toxicita jater
  • zvýšení hladiny cholesterolu a problémy se srdcem
  • tvorba cyst a nádorů v ledvinách
  • vypadávání vlasů
  • růst ochlupení po těle
  • zvýšení akné
  • zduření prsních bradavek (gynekomastie); dá se odstranit jen chirurgicky
  • snížení produkce spermií (jež může nakonec vést až k neplodnosti)
  • zvýšená náchylnost k praskání šlach

Ne všechny steroidy mají všechny tyto efekty, je to dosti individuální. Prokázána například nebyla rakovinotvornost steroidů.

Uvádí se i zvýšená agresivita, ale ta se projevuje hlavně u lidí, co k ní již dříve měli sklony a nejvíce se projevuje u lidí, co předtím, než začali brát steroidy, měli sníženou hladinu vlastního testosteronu (oproti normálu). Většina pokročilých cvičenců ji ale měla přirozeně zvýšenou, tudíž výkyvy nálady a násilné sklony při nasazení steroidů nemají.
Zprávy, že by se kulturisté navzájem napadali na soutěžích, jsou naprosto ojedinělé – zvláště oproti tomu, co se děje v „nejhubenějším sportu na světě“ – fotbalu. Modelový případ agresivního fotbalisty je tedy „slabý vyzáblík, který si potřebuje na hřišti psychickým nabuzením zvyšovat hladinu testosteronu, kterou pak ovšem není schopný kontrolovat, protože na to není zvyklý.“

Kontroverzní je při užívání u steroidů zadržování vody v těle (vodní retence), která vede k typicky opuchlého vzhledu kulturistů v mimosoutěžním období. Esteticky to je jistě problém, z hlediska silových výkonů je ovšem tato"výplň" navíc výhodná.


Jak tedy vypadá současné užívání steroidů v kulturistice?

Jsou zde minimálně od 50. let (a přišly sem od vzpěračů z Východního bloku), a masově se rozšířily v 60. letech. Tehdy se bralo steroidů méně – jakási gentlemanská dohoda tehdy byla kolem 10-20 mg denně. Od 70. let – tedy éry Arnolda Schwarzeneggera jejich dávkování vzrostlo na 50-100 mg denně. V 80. letech bylo běžné dávkování 200-400 mg denně, nejodolnější jedinci brali kolem 800-1200 mg denně. Od 90. let přispělo k dalšímu skoku ve vzhledu kulturistů užívání růstového hormonu (HGH), inzulínu a syntetického růstového faktoru IGF-1.

Zároveň na celkovém nárůstu hmoty u kulturistů mělo vliv i to, že se narodilo a v rané fázi podchytilo více genetických talentů a trochu se také změnil způsob tréninku a přišly některé kvalitní legální suplementy typu kreatinu, rostlinných adaptogenů a saponinů a přírodních zdrojů IGF-1.

Člověk, který nebere steroidy, se ale každopádně nikdy nemůže ani vzdáleně přiblížit vzhledu profesionálních kulturistů. Je to podobné, jako byste chtěli vyhrát závod na 100 metrů se špičkovým sprinterem, který startuje na devadesátém metru tratě a běží jen cílových deset metrů.

Z toho vyplývá několik závěrů – necvičte jako profesionální kulturisté, nekopírujte jejich tréninky a hledejte jiné cesty. Berte si od nich k srdci rady poznámky o technice cvičení speciálních izolovaných cviků (protože kulturisté umí cvičením procítit konkrétní části svalu a izolovat účinky cvičení), ale neposlouchejte jejich řeči, že nejdůležitější u tréninku je napumpování – z tohoto stylu cvičení rostete dobře jen, když berete steroidy. (Viz článek o typech hypertrofie z IronFactoru: Sarkoplazmatická hypertrofie)

Ale především by vás vysvětlení tohoto mýtu mělo odvést od hloupých výroků typu „chci cvičit, ale nechci být kulturista“. I kdybyste totiž chtěli, cvičili do padnutí a jedli do prasknutí, tak bez steroidů z vás kulturisté nebudou. (Pokud tedy nejste ten unikátní jeden člověk z milionu, co vyhrál genetickou loterii.)

Jinými slovy, cvičte vždy raději spíše jako atleti. Potenciál na kulturistiku má minimum lidí. 80 až 90 % lidí v posilovnách tedy mrhá časem, pokud cvičí kulturistickým stylem.


Všichni lidé s výrazným rozvojem svalů berou steroidy

Druhý názorový extrém je podezírání každého člověka, který má jen trochu více svalů než zcela průměrní netrénovaní lidé, že toho nemohl dosáhnout jinak než pomocí steroidů či jiných zakázaných a zdraví nebezpečných látek.

Ano, na jedné straně mnoho lidí dosáhlo jen lehce atletického vzhledu dopingem, ale na druhou stranu i bez přídavků hormonů lze docílit ohromných změn ve vzhledu i výkonnosti. Není problém shodit 20 kilo tuku a nabrat 10 kilo svalů za 3 měsíce, není nemožné nabrat přes 20 kilo svalů za první rok cvičení, případně po několika letech tréninku či dokonce měsících zvedat činky těžší než 200 kilogramů, přestože vám na začátku dělalo problém zvedat na tomtéž cviku 60-80 kilo.

Dnes máme v zásobě obrovské množství informací, jak správně cvičit, jíst a regenerovat se, doplňky výživy jsou také čím dál lepší než dřív. Nesmíme ani zapomínat na to, že někteří lidé mají unikátní genetiku a mohou dosáhnout kulturistické postavy, aniž by užívali steroidy. Jsou to výjimky z pravidla, ale existují. (Jen nespoléhejte na to, že to budete zrovna vy. A pokud touto výjimkou jste, tak už to beztak dávno víte, a nemusíte si k tomu číst tento článek.)

Průměrný člověk může pravidelným a poctivým tréninkem získat postavu, jakou mají špatně trénující a špatně se stravující uživatelé steroidů, případně jako někteří špičkoví atleti – sprinteři, desetibojaři, boxeři, kickboxeři, řeckořímští zápasníci, gymnasté a vzpěrači – tedy sportovci, jejichž cílem není nabírat co nejvíce hmoty, ale oproti obyčejným lidem jí mají hodně.

Přese všechny dopingové případy ve výše jmenovaných sportech je nutné zdůraznit, že v současnosti již existuje velmi přísný monitoring a registrovaní sportovci bývají několikrát do roka kontrolováni. Není to tedy tak jako v 80. letech, kdy byl v tzv. Východním bloku (tedy socialistických zemích, včetně bývalého Československa) zavedený vyloženě státně řízený doping. Dnes se dopuje zcela ojediněle a na vlastní riziko. (Dopingová kontrola naplno ovšem nefunguje především v Rusku a Číně, což je nutné brát při výsledcích v potaz.) Každopádně, vzhled atletů výše uvedených disciplín můžeme brát jako vzor toho, kam lze dojít s posilováním bez steroidů.

Zároveň je nutné opětovně poznamenat, že tohoto cíle lze dosáhnout, pokud budete trénovat podobně jako tito atleti, spíše než že byste trénovali jako kulturisté.


Článek má pouze informativní charakter pro lepší porozumění dané problematice, nelze jej vykládat jako poradenství pro konkrétní situaci nebo osobu. Pro individuální využití je problematiku nutno konzultovat s odborníkem v dané oblasti (např. Vaším lékařem nebo trenérem).

Přidáno: 31.12.2013 | Upraveno: 20.09.2018

Zobrazení: 16 067x

Zobrazit diskusi k článku (1)

Vytisknout