Horší způsoby cvičení - Pseudotréninky

Horší způsoby cvičení - Pseudotréninky

Nejhorší typy cvičení máme za sebou. Cokoli je jen převlečený starý špatný aerobik, nemá cenu dělat. Nyní se přesuňme k tomu, co již dovede vyvolat výraznější tělesnou změnu. Je tu ale háček. Proč vám BodyPump, Hardcore kruháče a CrossFit naopak můžou vzít stejně tolik jako dát?

Kapitoly článku:

Tyto typy cvičení honí najednou příliš mnoho zajíců. Oslňují pestrostí a tím, že vám „dávají do těla“.

Bodypump

Skupinové lekce, kde se v rychlém tempu cvičí s lehkou nakládací činkou. Základ vychází z tradičního kulturistického rýsovacího tréninku, posunutého na úroveň, kdy to téměř přestává dávat smysl. Bodypump má nepochybně výrazný vliv na kondici a dá se s ním solidně zhubnout. Síla a svaly u něj ovšem budou růst minimálně. Funkční pohyblivost tím nezískáte vůbec, bolesti zad se tím nezbavíte.

Bodypumpu chybí systém rozcvičování, který by odstraňoval typické i individuální slabiny. Na to, že je Bodypump zdánlivě čistý lifting, nepřináší téměř vůbec jeho benefity. Téměř vůbec se tu nezapojuje vnitřní hluboké svalstvo, nedbá se na vyvažování dysbalancí pravé a levé části těla, a více se klade důraz na přední-„zrcadlové“ svalové partie, než zadní část těla. 
Základní problém je i v naprostém bastardizování základních silových cviků. Instruktoři tu vůbec nekladou důraz na techniku a sami ji často neovládají a navíc používané činky mnohdy kvůli krátkosti os ani neumožňují provádět některé cviky správně. Jedná se o klasickou ukázku, jak komerce ničí podstatu zaužívaných systémů. Méně zdatní cvičenci tak můžou cviky provádět často jen „díky“ tomu, že se zvedají pidiváhy. Což jim ale ve výsledku skoro nic nedává.

Bodypump je v podstatě i hloupější verze tzv. barbell komplexů, které jsou jinak známy desítky let z dílny vzpěračů, špičkových atletů a bojovníků MMA. To, čemu inteligentní člověk věnuje posledních 10-15 minut tréninku v posilovně, se zde kontraproduktivně provozuje hodinu v kuse. Plastové činky s pogumovanými osami jinak patří k tomu nejzměkčilejšímu a nejlegračnějšímu, co kdo kdy ve fitness průmyslu vymyslel. Co bude příště? Kettlebelly z polystyrenu?

Malý dovětek: zatímco BodyPump jsou ochotni dělat i muži, ženy dávají příležitost ještě lehčímu Bodystylingu, což je v podstatě jen převlečený aerobik, kdy se občas přidají lehké činky, natahovací gumy a malé stlačitelné balonky. Na co vás ale připraví zvedání dvoukilových činek nebo i pětikilových?  Podobné lekce jsou vhodné jen pro absolutní začátečníky. Po jednom dvou měsících to již nemůže nikomu nic dát a dělat si okolo toho stálou klientelu je téměř zločin. V podstatě lidem vtloukáte do hlavy úchylnou myšlenku, že mají zůstat ani ne průměrní, ale vyloženě podprůměrní. Tímto stylem cvičení nikdy nepoznáte své tělo.


Hardcore kruháč/Move It! Apod.

Skupinové lekce, kde se cvičí intervalově (chvíli naplno, chvíli pauza nebo střídat náročnější a těžší fáze) a mění se různá stanoviště s různými náčiními – činky, kettlebelly, medicinbaly, těžká lana, TRX, pytle s pískem, vaky s vodou, překážková dráha atd.

Tyto kruhové tréninky mají výrazný vliv na kondici. Díky pestřejšímu zatížení než nabízí Bodypump, tu bude o něco lepší vliv na rozvoj síly a svalů. Řekněme, že Bodypump bude působit tělesnou transformaci pár měsíců, Hardcore kruháč třeba půl roku nebo rok. Nicméně, těžko si představit, že se někdo vypracoval tímto způsobem i za mnoho let z padesátikilového bench pressu na stokilový bench press, nebo že byste kromě špatně dělaných kliků na obou rukách náhle dokázali kvalitní klik na jedné ruce nebo klik ve stojce. Zamrznete někde v půli cesty, což je dost smutné. Dovedete udělat třeba dvacet švihů s šestnáctikilovým kettlebellem, ale u pozvedu se čtyřicetikilových kettlebellem nebo při přesouvání postele si vyhodíte plotýnku, protože nejste zvyklí naplno a sparávně zabrat celým tělem.

Skupinové kruhové tréninky zůstávají pořád ale příliš nesystematické a pouze „crazy“, až je lepší je moc neprovozovat. Může jít o zajímavou novou zkušenost a jistě je motivační dát si intervalový trénink, protože vás ovlivňuje kolektivní atmosféra. Jednotlivec se často sám nedovede donutit „vyflusnout si plíce“.

Pokud nemáte jinou možnost (respektive vám to časově vyhovuje), je to možné dělat 1-2x týdně doplňkově k něčemu, co má jasné programování/progresi zátěže a věnujete tomu hlavní 3-4 dny v týdnu. Ale jako jediná aktivita, dělaná 2-3x týdně, nejsou tyto intervalové kruhové tréninky moc vhodné. Můžete si vypěstovat spoustu špatných návyků a technických chyb, jichž se budete muset později zbavovat, anebo taky kvůli zraněním můžete úplně přestat cvičit.

Skupinové kruhové tréninky jsou nebezpečnější než Bodypump kvůli stejnému principu – příliš mnoho opakování jednotlivých cviků a neindividuální přístup. Pokud takto chodíte cvičit jednou týdně a jinak nic neděláte, je to zhruba ekvivalent toho, jako byste jednou týdně chodili strašně kalit. Minimálně na druhý den se budete cítit podobně. Je to spíš takový test odolnosti a dokazování si, že ještě žijete.

Se zdravým životním stylem nebo dlouhodobě udržitelnou kondicí či dokonce plánovaným zlepšováním se to nemá nic společného. 

Jinak opět platí opakovaný fakt: instruktoři těchto lekcí většinou předtím cvičili jinak a udržují se ve formě i jinými způsoby cvičení a nelze si myslet, že dosáhnete jejich vzhledu a výkonnosti pouze těmito lekcemi skupinového šílenství. Toto je pouze drsnější aerobik pro ty, co se chtějí cítit „hustě“. Vaším cílem je ale cítit se dobře. Silněji. Ne zničeněji.


CrossFit

Zesíleny úplně všechny pozitivní i negativní vlastnosti předešlých druhů (či přesněji komerčních značek) cvičení. CrossFit je momentálně nejmódnější, nejvíc cool, nejvíc hardcore. Šíleně vysilující (a z dlouhodobějšího hlediska taky efektivní) na kondičku, velká porce tradičního liftování plus nepromyšlený stretching.

Bohužel, zapojení náročných vzpěračských cviků a kalisthenických cviků (tedy technicky mnohem těžších věcí než cviků ze skupinových „kruháčů“) z něj také dělá jednu z nejnebezpečnějších fyzických aktivit, jaké se vůbec můžete věnovat. Čekárny fyzioterapeutů se plní novými a novými adepty CrossFitu, stala se z toho úplná celosvětová epidemie. Dnes již existují kromě ordinací i specializované gymy, které dávají dohromady zrasené bývalé CrossFittery.

CrossFit totiž nemá programovací systém, nemá dostatečně individualizovaný přístup, obsahuje jako základ nesmyslné nápady typu dělat vzpěračské cviky na výdrž, technicky chybné švihy s ketlebellem nad hlavu nebo shyby prováděné stylem mechanické opičky na klíček (které dělají často lidé, kteří neumějí dělat standardní shyby). CrossFit tak v sobě obsahuje to nejlepší i to nejhorší ze silových sportů.

Zapomíná se rovněž na to, že špičkoví závodníci v CrossFitu za sebou většinou už mají etapu, kdy se věnovali vzpírání, gymnastice, silovému trojboji nebo bojovým sportům. Připravují se také nikoli pomocí kolektivních lekcí (tzv. WODů/Workout of the Day), které mají zcela nahodilou skladbu, ale mají individuální tréninkový plán, celoroční cyklování zátěže a specializované kouče na jednotlivé oblasti či disciplíny. Průměrný CrossFitter je naproti tomu bezmocná, ale zbytečně namotivovaná loutka v rukou anonymní vyšší síly, která má až sektářský charakter.

Jinými slovy – je skvělé zvedat činky, používat kettlebelly, těžké medicinbaly, dělat různé gymnastické cviky, šplhat po laně, a k tomu intenzivně sprintovat nebo veslovat. Ale musí se to dělat tak, aby jedna aktivita nenarušovala výkon v té následující a hlavně člověk musí být předtím dostatečně fit, aby vůbec mohl určitou aktivitu provádět. CrossFit na to nedbá a proto ho považujeme za podobnou úchylku jako různé pseudo-funkční tréninky, kde se balancuje na vibračních plošinkách. Dobrý záměr, který skončil špatně. Dělat dobře CrossFit znamená nedělat ho jako většina. A v podstatě to znamená nedělat CrossFit vůbec a rozhodně svému individualizovanému systému nedávat komerční jméno.

Připouštíme, že existují i specializované gymy, kde se CrossFit provozuje vcelku rozumně, ale najít takový, kde vás například půl roku učí základní cviky, což je absolutně nutné minimum, bude nejspíš těžké. Přejme si, aby bylo co nejméně CrossFitu a WODů a co nejvíce gymů, které mají jasně vymyšlený systém progrese. 

Potenciál tu je, CrossFit není potřeba šmahem zatracovat, jen je potřeba ustavičně upozorňovat na jeho nedostatky, aby si celé hnutí prošlo důkladnou sebereflexí. Spíš než šampióny zatím vyrábějí invalidy a další zbloudilé „feťáky adrenalinu a endorfinů“. 

Nebuďte závisláci na těchto hormonech, pracujte systematicky na tom, ať máte trvale vyšší hladinu testosteronu. Překvapivě díky tomu bude vyrovnanější. Kdo má trvale vysoký testosteron, je v pohodě. Kdo má propady a náhle zvýšenou hladinu, projevuje se psychicky labilně a agresivně. 


Posilování v komerčních fitku na strojích, s průměrným trenérem

Znáte to. 10 minut na rotopedu na zahřátí, potom nějaký strečink vsedě a vleže na zemi, potom leg press na nohy, pak multipress na prsa, pak kladku na horní část zád, nějaké zkracovačky, hyperextenze na spodní část zad a upažování s jednoručkami na ramena, to máte, paninko, procvičené celé tělo za 45 minut. Můžete si ještě jednou sednout na rotoped, ať spálíte nějaké tuky. Když přijde manžel nebo synátor, dáme mu spíš split, takže pojede na prsa tři nebo čtyři cviky, ať to pořádně napumpuje, a na bicepsy tak maximálně tři cviky, to víte, je to menší partie, ať se zas nepřetrénuje. Po cvičení ať si na baru koupí protein a BCAA, aby to rostlo.

Ano, známe to všichni. A skoro všichni už víme, že to je špatně. Neublíží to. Svaly se zpevní, nějaký ten tuk se tím také shodí, ale celé to vychází jen z toho, jak cvičí kulturisté. Kulturistika ovšem funguje jen tehdy, pokud se berou steroidy a jiný doping, cvičí 5-6x týdně a jí 6-8x denně. Představa, že to bude fungovat „o trochu méně“, když se cvičí 2-3x týdně bez steroidů, je galakticky vedle. Nefunguje to „o trochu méně“, ale o tolik méně, že to téměř nemá cenu dělat. Respektive, jakékoli cvičení funguje prvních pár měsíců, čili touto omylnou fází si může každý bez obav projít. Pokračovat v tomto cvičení následující měsíce a roky je ale znakem zabedněnosti a neschopnosti sundat si klapky z očí. 

Se zdravým cvičením to nemá moc společného. Pokud celý den sedíte v práci nebo ve škole, či pak doma u počítače nebo televize, musíte cvičit úplně jinak než při sezení a ležení na strojích. Nejde už jen o svaly, jde o zdraví. Jde o kondici, o držení těla, odstranění bolestí zad, odstranění zatuhlých míst na těle, zvýšení metabolického obratu, zvýšení vitality, libida, imunity apod. A toho prostě tradičním, v podstatě líným cvičením na strojích vsedě a vleže nedosáhnete. 

Je to cvičení, které je lepší než nic, dokonce je méně nebezpečné než naprostá většina předešlých skupin a typů, protože stroje vás vedou v předepsané dráze pohybu, takže při použití rozumných vah se nemáte moc velkou šanci poškodit. Akorát je to jen o něco málo lepší než nic a za ty peníze za permanentku nebo dokonce roční členství to nestojí. 

Kvůli tomuto způsobu cvičení, který se na Západě rozvinul v 80. letech a v Česku v 90. letech minulého století, vzniklo mnoho moderních alternativ, jako třeba právě CrossFit, který ale ve své původní podobě jde do jiného extrému. 

Co se dočtete v další části článku? To, že existují lepší možnosti, jak cvičit. I když i ty mají své mouchy a je potřeba s nimi počítat.


Článek má pouze informativní charakter pro lepší porozumění dané problematice, nelze jej vykládat jako poradenství pro konkrétní situaci nebo osobu. Pro individuální využití je problematiku nutno konzultovat s odborníkem v dané oblasti (např. Vaším lékařem nebo trenérem).

Kapitoly článku:

Přidáno: 12.04.2015 | Upraveno: 20.09.2018

Zobrazení: 6 391x

Zobrazit diskusi k článku (1)

Vytisknout